ZBAVENA BLOKACÍ ANEB MŮJ NÁVRAT K ODPADLICKÉ PĚCHOTĚ

DARKARY: PODPŮRNÝ DENÍK PŘI CESTĚ PEKLEM

Pro ty, co nečtou můj Wattpad, tak jen oznamuji, že teď na mém blogu budou přibývat i kapitoly knihy, která se jmenuje Odpadlická pěchota. Je to jedna z mých největších psacích výzev. 

Tu knížku píšu už od roku 2022, kdy jsem pro ni měla snad největší zápal ze všech mnou napsaných předešlých knih. A ten zápal nikdy neuhasl, ale přidalo se do toho tolik překážek a tolik vnitřních blokací a tolik komplikací, že jsem se k ní pořádně a plynule navrátila až teď v říjnu. Ani vám nedokážu popsat tu radost, když jsem začala volně psát další a další kapitolu a najednou se to ze mě sypalo bez problému. 

Spisovatelské bloky a všechny ty bloky uvnitř nás samých dokáží člověku dost znepříjemnit tu kreativní a uměleckou cestu, kterou si pečlivě budujeme. Brečela jsem a stresovala se kvůli tomu celé měsíce, ale došlo mi, že to zas a jenom všechno mělo jeden velký smysl. 

Někdy si musíme od určitých věcí odpočinout, abychom se na ně posléze mohli zase podívat těma správnýma očima. A to se mi taky stalo. Za rok jsem napsala k Odpadlické pěchotě nejméně a pak mi stačilo pár týdnů, abych se přehoupla přes tu slovy nedefinovatelnou překážku uvnitř mě, našla tu vášeň a našla ten pravý důvod, proč jsem tu knihu vůbec začala psát.

Bylo to proto, že jsem ten vesmír v Libérii milovala. Utíkala jsem k němu dlouhou dobu a nabízel mi komfort, který jsem v reálném světě nenacházela. Ještě před tím, než jsem Odpadlickou pěchotu vůbec začala psát. 

Proto vznikla Karin, Dante a všechno okolo. 

Možná jsem se jen holt bála, že to jednou skončí. Teď už se toho vědomí ale nebojím, protože komfort jsem našla i v reálném životě.

Jistě, že věci končí, ale další zase začínají s těmi nově nasbíranými zkušenostmi. A tím, že něco skončí, to neznamená, že se boří svět, ale zase se jde dál a zase se zrodí něco nového. Neznamená to zkrátka jen to nejhorší.

Mám tendenci přilnout k věcem, ať už jsou všelijaké, natolik, že jsou ta loučení pak až nepřiměřeně bolestivá. A přitom ve výsledku zjišťuju, že ty další nové zkušenosti a začátky jsou zase o něco lepší. A na ty minulé se mohu už jen s úsměvem a pyšností ohlédnout.

Takže jo. Tu knížku dotáhnu do konce. A s úsměvem se vrátím i k těm starým a předám vám je s těma nově nasazenýma očima sem na blog.

A víte, co? 

Napíšu jich ještě za život tolik, že se nad dalšími a dalšími konci budu v závěru i víc radovat než jen smutnit.

Vaše, KM

ZBAVENA BLOKACÍ ANEB MŮJ NÁVRAT K ODPADLICKÉ PĚCHOTĚ