E-BOOK: PRVNÍ DÍL SÉRIE PODPŮRNÝCH DENÍKŮ! KUP SI PRVNÍ E-BOOK! Rok se s rokem sešel a já odrostla i od tohohle blogu. Od psaní jako takového samozřejmě ne. Myslím, že to snad ani není možný... Možná už moje etapa blogování zkrátka skončila. Stejně jako jsem ji opustila tehdy v mých sedmnácti, nebo kdy to bylo... Posunula jsem tedy to své motivování, vypisování, ty svoje filozofický a podpůrný rozpravy o další kus dál. Teď už budou články, týdenní poslání a spoustu dalšího vycházet jen skrze elektronické knížky/časopisy... Zatím je to jen první díl se symbolickou cenou 111 Kč. Druhý díl bude brzy. A ty další a další? V těch bude i to, co ještě neznáte. Docela dost jsem zápasila s tím, jak se k blogu vrátit, když teď mluvím k lidem zejména skrze videa. Nechtěla jsem, aby zanikl, protože tu bylo tolik hodnotných věcí řečeno, a pravdou je, že mě i dost zachraňoval. Zejména loni, kdy jsem na něj psala nejvíce. Ale občas je potřeba se smířit s tím, že nějaká etapa skončila a že ...
...asi jsem se tě spíš bála, než že bych si tě nevážila.
Nebyla jsi v žádnejch těch podobách, co jsem znávala... potkávala...
Než jsem tě fakt našla, měla jsem tě za nějaký ultimátum, podmíněnou zkoušku, lekci, trest...
Bolela jsi víc, než hřála, víš...
A tak jsem ti jen ukazovala svoje záda, napsala tolik dopisů na rozloučenou, dokonce jsem v tebe i přestávala věřit...
Myslela jsem, že pro mě prostě nejsi, že se u mě nechceš udržet, že se mi mstíš za to, jak jsem s tebou nakládala ve všech těch svejch předešlejch
životech...
A že jich nebylo málo.
Než mi došlo, že jsi vlastně nikdy neodešla.
Byla jsi pořád ve mně! Byla jsi pořád kolem! I tehdy, kdy jsem tě nedokázala vidět nebo cítit...
Ale máš pravdu. Lidi si tě neváží.
Kdybys byla člověk, jsi tak pomlácená... Taková něha sama se spoustou modřin.
Vlastně jenom dáváš a trváš dokud můžeš, než tě lidi nevyplýtvaj, než neomrzíš, než jim nenaženeš strach, než tě nezačnou brát jako samozřejmost...
A pak na tebe nadávaj a pak ti všechno vyčítaj a ty přitom za nic nemůžeš!
Můžeme si za to sami.
Vlijeme do tebe špatný emoce a zrady
a jed a ty zbabělý podmínky!
Který ti nenáležej, který tvojí samotný skutečnosti berou a ubližujou...
Já už chápu,proč mizíš víc a víc...
Proč se nám zdá, že mizíš víc a víc...
Proč je tě čím dál těžší najít a uchovat...
...a proč se schováváš do těch knih a filmů, kde si tě tajně krademe, aby nám bylo líp...
...abychom mohli aspoň doufat.
Všichni tě vlastně chceme, ale pak se k tobě neumíme chovat.
A ten, kdo jo, u toho zůstaneš. Napořád.
A někoho zase zkoušíš, klidně celej život, abys zjistila, jestli vydrží...
A co se mi na tobě líbí asi nejvíc, tak že to nevzdáš v otevřenejch kapitolách...
...že máš sílu lidi vracet k sobě a umožnit jim se znovu
nacházet.
Pokud selhali třeba v tom minulým životě.
Aby si připomněli, jaká jsi byla...
A taky že jsi neočekávaná a že nejdeš naplánovat.
A že i když to sem tam vypadá, že jsi ze světa zmizela, tak to s náma nevzdáváš...
Žiješ ze všech příběhů, co se dopsaly.
Ze všech lidí, co nepřestali věřit.
Ze všech těch, co tě hají...
Nevzdáváš to ani přes nenávist, posměch...
...i když ti někdo zabouchne dveře a nechá tě ve tmě.
Nevzdávej to s náma dál, prosím...
Potřebujeme tě.
Ve všech podobách.
Vždycky jsme tě potřebovali a vždycky budem...
Ve světě, kde bys nebyla, bych totiž nechtěla žít, lásko...
Komentáře
Okomentovat
Vítej.
Tento blog je posvatným prostorem pro otevřenost, zranitelnost a lidskost. Sdílím zde kousky své cesty s tím, že osloví ty, kteří jsou připraveni vnímat do hloubky.
Nejde mi o dokonalost. Jde mi o pravdu.
A proto, zde nepřipouštím žádný jed. Na světe je ho až příliš.
Nenávistné, útočné nebo zraňující komentáře budou bez dalšího vysvětlování smazány.
Každá bytost, která přichází s respektem a otevřeným srdcem, je zde vítána.
Děkuju, že jsi tady.
S láskou,
KM