POZOR! POZOR!

E-BOOK: PRVNÍ DÍL SÉRIE PODPŮRNÝCH DENÍKŮ!

DARKARY; Podpůrný deník při cestě peklem (1. DÍL) KUP SI PRVNÍ E-BOOK! Rok se s rokem sešel a já odrostla i od tohohle blogu. Od psaní jako takového samozřejmě ne. Myslím, že to snad ani není možný...  Možná už moje etapa blogování zkrátka skončila. Stejně jako jsem ji opustila tehdy v mých sedmnácti, nebo kdy to bylo... Posunula jsem tedy to své motivování, vypisování, ty svoje filozofický a podpůrný rozpravy o další kus dál. Teď už budou články, týdenní poslání a spoustu dalšího vycházet jen skrze elektronické knížky/časopisy... Zatím je to jen první díl se symbolickou cenou 111 Kč. Druhý díl bude brzy. A ty další a další? V těch bude i to, co ještě neznáte.  Docela dost jsem zápasila s tím, jak se k blogu vrátit, když teď mluvím k lidem zejména skrze videa. Nechtěla jsem, aby zanikl, protože tu bylo tolik hodnotných věcí řečeno, a pravdou je, že mě i dost zachraňoval. Zejména loni, kdy jsem na něj psala nejvíce. Ale občas je potřeba se smířit s tím, že nějaká etapa skončil...

A PAK SE TO STALO

DARKARY: PODPŮRNÝ DENÍK PŘI CESTĚ PEKLEM

A pak se to najednou stalo.

Vzpomněla jsem si.

Kdo jsem. Kdo jsem vždycky byla.

Přestala jsem souhlasit s tím, aby na mě lidi šlapali. Přestala jsem dělat první poslední pro ty, co by neudělali třeba jen to minimum.

Naučila jsem se říkat „NE“, vybírat si sebe a posazovat se na svůj vlastní trůn života.

Asi jsem začala bejt sobec – aspoň v očích těch, co už ze mě nemohli tak snadno vysávat energii jako dřív.

Přestala jsem se rozdávat, pomáhat tam, kde si lidi chtěli jen stěžovat a jen mi předat svoje problémy bez vůle věci změnit.

Přestala jsem si v životě udržovat ty, co ze mě chtěli jenom něco získat.

Najednou se to stalo.

Najednou už jsem byla svou vlastní svobodnou duší.
Darkary, Motivační blog, vzkazy, myšlenky, sebeláska, motivace, people pleasing, sebevědomí, osobní rozvoj, vlastní cesta, rozhodnutí, život podle sebe, duševní zdraví, překonávání strachu, životní cesta
A PAK SE TO STALO

 

Komentáře

  1. Někdo, koho jsem považovala za blízkou osobu mi ublížil a mně se paradoxně ulevilo, takhle... nejdřív to bolelo, hodně, probrečela jsem asi 3 noci, ale říct si, že jeho problémy odteď už nejsou moje problémy, protože si nezaslouží moji pozornost, když si mě dostatečně neváží, bylo... úlevné.

    Děkuju za tohle, jen mě to více utrzuje v tom, že je občas dobré spálit pár mostů. Že se nemusím cítit špatně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc mrzí. A říkáš to úplně správně; nejsou to TVOJE problémy. Je to dobře, protože tím se posouváme zase dál; k tomu lepšímu, k tomu opravdu pro nás mířenýmu... Naopak se pochval, že sis konečně vybrala sebe! Jsem na tebe pyšná<3

      Vymazat
  2. stratila jsem spoustu lidi, kteri pro me byli blizky… teda aspon jsem si to myslela a pak se najednou otocili proti me a nebo z niceho nic odesli aniz by se rozloucili a ja az tenhle rok jsem si rekla, ze prece tady nemusim byt pro kazdyho, kdo si to nezaslouzi, ze nemusim jen loutka pro lidi, ale muzu konecne zit svuj vlastni zivot, tak jak ja chci a to je diky tobe a za to ti dekuju strasne moc <3 :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Vítej.

Tento blog je posvatným prostorem pro otevřenost, zranitelnost a lidskost. Sdílím zde kousky své cesty s tím, že osloví ty, kteří jsou připraveni vnímat do hloubky.

Nejde mi o dokonalost. Jde mi o pravdu.
A proto, zde nepřipouštím žádný jed. Na světe je ho až příliš.
Nenávistné, útočné nebo zraňující komentáře budou bez dalšího vysvětlování smazány.

Každá bytost, která přichází s respektem a otevřeným srdcem, je zde vítána.

Děkuju, že jsi tady.

S láskou,
KM