NAPOSLEDY PŘIDÁNO

tenhle život poslední byl mým sbohem pro zemi

AUTOR:
smrt není jenom jedna umřít můžeš tolikrát kolikrát jsi špatně žil kolikrát jsi tenkrát svoji vlastní duši poranil   tolik životů jsem prožila tolikrát jsem svoje tělo za dny i noci pohřbila co všechno duše vydržela co všechno ve mně shnilo   sepisuju rekviem za všechny moje smrti vzkaz v láhvi házím na molo ať se skutálí co bolelo a to generační trauma netíží naše děti pořád samý lekce a kvanta protekce kvanta ochrany aby se neplnily sekce nadepsaný rány   bejt napojená duše znamená bejt terčem a všude kolem kuše   a když zařvou palte a ty bolíš a krev teče tak nezůstaneš v kleče pro všechny ty cizí   na kolenou pro ty cos milovala tolik cos pořád tolik kryla a věřila a věřila to oni řvali palte těm šípy z kuší mizí a v tobě jejich hroty   tak málo duší kolem jen hrstka se jich probudí a ty trpíš mezi tím   kak na bitevním poli jediný co vím že znova se už nevr...
0

A PAK SE TO STALO

AUTOR:

DARKARY: PODPŮRNÝ DENÍK PŘI CESTĚ PEKLEM

A pak se to najednou stalo.

Vzpomněla jsem si.

Kdo jsem. Kdo jsem vždycky byla.

Přestala jsem souhlasit s tím, aby na mě lidi šlapali. Přestala jsem dělat první poslední pro ty, co by neudělali třeba jen to minimum.

Naučila jsem se říkat „NE“, vybírat si sebe a posazovat se na svůj vlastní trůn života.

Asi jsem začala bejt sobec – aspoň v očích těch, co už ze mě nemohli tak snadno vysávat energii jako dřív.

Přestala jsem se rozdávat, pomáhat tam, kde si lidi chtěli jen stěžovat a jen mi předat svoje problémy bez vůle věci změnit.

Přestala jsem si v životě udržovat ty, co ze mě chtěli jenom něco získat.

Najednou se to stalo.

Najednou už jsem byla svou vlastní svobodnou duší.
Darkary, Motivační blog, vzkazy, myšlenky, sebeláska, motivace, people pleasing, sebevědomí, osobní rozvoj, vlastní cesta, rozhodnutí, život podle sebe, duševní zdraví, překonávání strachu, životní cesta
A PAK SE TO STALO

 

Komentáře

  1. Anonymní3. května 2025 v 19:18

    Někdo, koho jsem považovala za blízkou osobu mi ublížil a mně se paradoxně ulevilo, takhle... nejdřív to bolelo, hodně, probrečela jsem asi 3 noci, ale říct si, že jeho problémy odteď už nejsou moje problémy, protože si nezaslouží moji pozornost, když si mě dostatečně neváží, bylo... úlevné.

    Děkuju za tohle, jen mě to více utrzuje v tom, že je občas dobré spálit pár mostů. Že se nemusím cítit špatně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klára Mattanelli4. května 2025 v 22:26

      To mě moc mrzí. A říkáš to úplně správně; nejsou to TVOJE problémy. Je to dobře, protože tím se posouváme zase dál; k tomu lepšímu, k tomu opravdu pro nás mířenýmu... Naopak se pochval, že sis konečně vybrala sebe! Jsem na tebe pyšná<3

      Vymazat
  2. Anonymní8. října 2025 v 15:03

    stratila jsem spoustu lidi, kteri pro me byli blizky… teda aspon jsem si to myslela a pak se najednou otocili proti me a nebo z niceho nic odesli aniz by se rozloucili a ja az tenhle rok jsem si rekla, ze prece tady nemusim byt pro kazdyho, kdo si to nezaslouzi, ze nemusim jen loutka pro lidi, ale muzu konecne zit svuj vlastni zivot, tak jak ja chci a to je diky tobe a za to ti dekuju strasne moc <3 :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Vítej.

Tento blog je posvatným prostorem pro otevřenost, zranitelnost a lidskost. Sdílím zde kousky své cesty s tím, že osloví ty, kteří jsou připraveni vnímat do hloubky.

Nejde mi o dokonalost. Jde mi o pravdu.
A proto, zde nepřipouštím žádný jed. Na světe je ho až příliš.
Nenávistné, útočné nebo zraňující komentáře budou bez dalšího vysvětlování smazány.

Každá bytost, která přichází s respektem a otevřeným srdcem, je zde vítána.

Děkuju, že jsi tady.

S láskou,
KM