NAPOSLEDY PŘIDÁNO

ODPADLICKÁ PĚCHOTA: TŘICÁTÁ PÁTÁ KAPITOLA

AUTOR:
ONLINE KNIHA NA POKRAČOVÁNÍ Na displeji telefonu mi blikalo teprve šest hodin ráno a budovou se už táhl nepříjemný zvuk píšťalek. Počkat! Píšťalek? Zmateně jsem zbystřila. No fakt! Pískali nejméně tři lidi. Okamžitě jsem se začala hrabat z postele a v pyžamu a rozvázaných kanadách sprintovala dolů. Ze schodů se valila celá pěchota a nahlas nadávala. Sir Ham a jeho garnizón stál ve vstupních dveřích budovy a v přísné lajně každý jeden z nich pískal, co nejhlasitěji to šlo. Můj rozespalý mozek se bolestivě otřásal. Vyměnila jsem si s Dantem roztěkaný pohled a on pokrčil rameny na znamení, že taky netuší, co se tu děje.  Henry dal píšťalku z pusy a očima projel nashromážděný dav na chodbě. Ostatní také přestali hvízdat. Charlie ještě dobíhal a chudák na posledním schodu v pantoflích uklouzl a povalil při tom Jonase. Dante jim pomohl se rychle sesbírat a pak jsme se všichni zaměřili na naše slavné generály. Asi minutu byli ticho a koukali na nás tak přísně, až jsem n...
5

A PAK SE TO STALO

AUTOR:

DARKARY: PODPŮRNÝ DENÍK PŘI CESTĚ PEKLEM

A pak se to najednou stalo.

Vzpomněla jsem si.

Kdo jsem. Kdo jsem vždycky byla.

Přestala jsem souhlasit s tím, aby na mě lidi šlapali. Přestala jsem dělat první poslední pro ty, co by neudělali třeba jen to minimum.

Naučila jsem se říkat „NE“, vybírat si sebe a posazovat se na svůj vlastní trůn života.

Asi jsem začala bejt sobec – aspoň v očích těch, co už ze mě nemohli tak snadno vysávat energii jako dřív.

Přestala jsem se rozdávat, pomáhat tam, kde si lidi chtěli jen stěžovat a jen mi předat svoje problémy bez vůle věci změnit.

Přestala jsem si v životě udržovat ty, co ze mě chtěli jenom něco získat.

Najednou se to stalo.

Najednou už jsem byla svou vlastní svobodnou duší.
Darkary, Motivační blog, vzkazy, myšlenky, sebeláska, motivace, people pleasing, sebevědomí, osobní rozvoj, vlastní cesta, rozhodnutí, život podle sebe, duševní zdraví, překonávání strachu, životní cesta
A PAK SE TO STALO

 

Komentáře

  1. Anonymní3. května 2025 v 19:18

    Někdo, koho jsem považovala za blízkou osobu mi ublížil a mně se paradoxně ulevilo, takhle... nejdřív to bolelo, hodně, probrečela jsem asi 3 noci, ale říct si, že jeho problémy odteď už nejsou moje problémy, protože si nezaslouží moji pozornost, když si mě dostatečně neváží, bylo... úlevné.

    Děkuju za tohle, jen mě to více utrzuje v tom, že je občas dobré spálit pár mostů. Že se nemusím cítit špatně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klára Mattanelli4. května 2025 v 22:26

      To mě moc mrzí. A říkáš to úplně správně; nejsou to TVOJE problémy. Je to dobře, protože tím se posouváme zase dál; k tomu lepšímu, k tomu opravdu pro nás mířenýmu... Naopak se pochval, že sis konečně vybrala sebe! Jsem na tebe pyšná<3

      Vymazat

Okomentovat

Vítej.

Tento blog je posvatným prostorem pro otevřenost, zranitelnost a lidskost. Sdílím zde kousky své cesty s tím, že osloví ty, kteří jsou připraveni vnímat do hloubky.

Nejde mi o dokonalost. Jde mi o pravdu.
A proto, zde nepřipouštím žádný jed. Na světe je ho až příliš.
Nenávistné, útočné nebo zraňující komentáře budou bez dalšího vysvětlování smazány.

Každá bytost, která přichází s respektem a otevřeným srdcem, je zde vítána.

Děkuju, že jsi tady.

S láskou,
KM