DARKARY aneb DENÍK PRO VÁS VŠECHNY

    Za svůj jednadvacetiletý život jsem si vytvořila dost blogů a sepsala a stvořila už tolik věcí, že se občas až divím, kde jsem na to všechno vzala čas. 

A pak mi dojde, že moje dětství a dospívání nebylo vlastně v obklopení haldy přátel a že jsem o samotě ve svým pokojíku hledala tak nějak samu sebe. Za pomocí všeho toho vypisování a tvoření jsem se snažila tý pomatený holce v průběhu roků porozumět.

Něco z tý mojí počáteční produktivity bylo dobrý a něco bylo na úrovni mých třináctiletých fanfikcí o Harrym Stylesovi, takže si to, hádám, odvoďte sami…

Zkrátka evoluce Kláry Mattanelli, MattonkyMattStyles, hahmattie, mattie a tak dále byla hořkosladká…

…ale ať už měla svý propady a vzestupy a ať už to bylo či nebylo kvalitní, všechno to mělo jednu jedinou věc společnou. A to to, že jsem to vždycky, alespoň malou částí sebe, dělala pro někoho jinýho. Pro vás čtenáře, posluchače, sledující, pro lidi…

Spadalo to sem tam sice do destruktivních a temnejch momentů, ale ničeho nelituju!

Dokud to pomohlo aspoň jedný zatracený duši, mělo to smysl a mělo to potenciál, protože na tučná čísla jsem já nikdy nekoukala a postupem času vlastně ani na negativní názory ostatních.

Chtěla jsem jenom předávat, pomáhat a tvořit se skrytou touhou zanechat tady na tom světě po sobě aspoň miniaturní stopu.

Dokud jsem se teda na dlouhou dobu pak nezasekla.

Až při letošním létě 23 jsem se dokázala od toho šílenýho chaosu nějak odpíchnout.

Publikovala jsem na youtube první díl Darkary a ještě tehdy jsem, upřímně, neměla tak nějak víru v nic. Jen v to, že jsem tu na světě, abych vám, co se bojí, co si nevěří, co to vzdávají, pomohla. Furt jsem ale nevěřila sama sobě a furt jsem bloudila v tom kruhu zničujícího neznáma.

A taky byla všude jako jediný východisko smrt a dno a bahno... ale to už ponechme memoárům, pokud je někdy v budoucnu sepíšu.

Protože pak jsem se konečně našla.

Darkary by přece nemohlo být podpůrným deníkem, kdyby jeho tvůrce nenašel cestu z pekla ven. Kdyby se peklo nestalo jeho pohonem vpřed. Kdyby nerozluštil ten životní hlavolam a kdyby nezdolal temnotu vlastníma holýma rukama.

Darkary bylo, je a bude pro vás. A stejně jako první díl na youtube odstartoval víc, než jsem si dokázala tehdy uvědomit, tak tady na blogu shrne všechny ty předešlý léta psaní.

Budu sem dávat i ty svý trudnomyslný povídky z minulosti, zbytky princezny z mýho starýho Instagramu, starý úryvky s mými nynějšími komentáři a hlavně všechno, co potřebujou nešťastný, zmatený a nevěřící si lidi slyšet… (Nebojte, Wattpadu ponechám ty svý fanfikce a romány.)

A kdo ví? Třeba tenhle blog odstartuje ještě něco daleko víc.

Je přeci jenom určenej vám.

Vaše, KM