ZBYTKY PRINCEZNY: PŘEDMLUVA

    Před necelým rokem jsem na Wattpad nahrála knížku pod tímhle názvem. Zbytky princezny. Chtěla jsem uschovat vzpomínky na holku, která vydala svou první knížku krátkých příběhů. Na holku, která se mi ještě před rokem zdála tak vzdálená a jiná od verze, do níž jsem dospěla. A upřímně i teď se na ni koukám s jistým odstupem, ale už mi není cizí a už ji rozhodně nechci srážet, jen proto, že si přála vidět svět trochu jinak. 

Byla jednou z mých fází, kterou jsem nedokázala ocenit stejně jako ostatní. A tak jsem uspořádala jistou vzpouru v podobě týhle knížky, kdy jsem srážela její náctiletý myšlenky.

A to bylo špatně. 

Nikdy se nestyďte za to, čím jste byli. Nikdy se neshazujte jen proto, že jste se hledali. A tím myslím vás, kteří jste nikomu nechtěli ublížit, jen jste světu chtěli ukázat, co uvnitř vás je a sám svět na to ještě nebyl připravený. Ani vy jste nejspíš ještě nebyli, a proto jste na to třeba doplatili.

I já se propadla. Ale teď jsem na tu holku pyšná a chápu ji. Jsem pyšná na obě dvě. Na tu šestnáctiletou a i na tu dvacetiletou, protože teď je obě chápu víc, než se kdykoli chápaly ony. 

A taky jsem pořád ještě umělec a pisatel, takže sem vložím tu původní předmluvu, která trhá člověku svědomí. A budu přidávat staré citáty, myšlenky, básně se svými nynějšími doprovodnými komentáři. Aby se opravdu na nic z toho nezapomnělo.

Vaše, KM.

PŘEDMLUVA

    Kdysi dávno žila byla jedna šestnáctiletá dívka s nucenou naivní představou o světě, která započala na instagramu stránku se svými citáty. Ta stránka rostla a rostla a dopomohla jí i k vydání její první knížky...

...ale jak čas běžel, život jí pomalu sundával ty růžové brýle z očí, které si tam sama nasadila, marně si myslíc, že tím skryje svou předurčenou mizernost. A když jí ty brýle konečně spadly a ona už neměla jediný důvod si je nasazovat, stránka chřadla, ztratila svou růžovost a dívka neměla sebemenší důvod se vydávat dál za naivitu smyšlící pouze optimisticky.

Stránka upadla a zbyla jen knížka Když se puberťačkám nevěří, ale další citáty, básničky, hříčky, a to všechno, co dlouhé měsíce sepisovala, zůstalo. A to teď dávám sem, abych na tu dívku, která se pokoušela o nemožné, nezapomněla. Aby ta dívka, ta neúplná princezna, ze světa úplně nezmizela.

Zbytky princezny jsou jak pro ni, tak pro vás.

06.01. 2023

Někdo se princeznou narodí a někdo se jí stane, díky mylným slovům člověka, který za princeznu dívku určí. Ale já princeznou nikdy nebyla. To oslovení mi bylo vtěsnáno a představa růžovosti ve světě se mi zalíbila, přestože je tak chabě nemožná.

Z trůnu radosti a naivity sesadili mě příliš brzy a vhodili do splašek mizernosti, kde černota stala se mi bližší.

Princeznou jsem nebyla, nejsem a nebudu. V pohádkách jsem zápornou postavou pro diváka i pro účastníky vypočitatelného děje.

A přesto bídu v převleku nikdo nikdy nepoznal, ani když se růžovostí obklopila, korunku nasadila a jiskrnou něhu si do očí vehnala.

V černotě a v chaosném dekadentním spektru nacházím plnost, nacházím domov, přestože to je pro lidi zlo, které nad dobrem v pohádkách nikdy nevítězí.

Tady jsou zbytky bídy ošacené v princeznovský šat. Tady jsou, mnou mizérií poznamenané, abych pocítila v nich teplo domova.

Pokračování příště...