DĚLAT VĚCI JINAK ANEB BÝT TÍM, KDO VYSTOUPÍ Z DAVU

DARKARY: PODPŮRNÝ DENÍK PŘI CESTĚ PEKLEM

Povím vám krátký příběh...

Když jsem byla ještě ve školce, učitelky nám rozdaly omalovánky kapra. Řekly nám, že můžeme použít vodovky, voskovky, pastelky, fixy... a vymalovat si je, jak chceme, svobodně podle sebe. Ovšem s velkým vykříčníkem, že nemáme čmárat voskovkami a pak je vodovkami přemalovávat, protože tím obrázek zkazíme a zbudou na něm ošklivé bílé skvrny.

Chvíli jsem se koukala, jak všechna děcka pečlivě nepřekračují linii kapra a po voskovách raději ani nesahají. 

Já ale při první příležitosti vzala bílou voskovku a počmárala pozadí, které jsem pak přetřela modrozelenou barvou. I kapříkovi jsem udělala voskovkové jizvy a pyšně se na něj usmívala. Mohli jsme přeci malovat svobodně podle sebe.

Když učitelky spatřily můj konečný výsledek, daly mi kázání, postavily mě na hanbu a opakovaly mi, že takový obrázek, mezi ty pěkné a správně dělané dát nemohou. Že jsem to tím celé zkazila a znehodnotila.

Najednou jsem už na svůj výtvor tak pyšná nebyla. Udělala jsem to jinak než ostatní, a tím pádem tedy špatně.

Mého kapra nakonec vystavily spolu s ostatními v chodbičce, kde si nás vyzvedávali rodiče, aby se mohli pokochat výtvory svých nejmenších. Možná to udělaly právě proto, aby pak každému mohly opakovat, že takhle přesně to vypadat nemělo.

Styděla jsem se, že máma uvidí můj obrázek, který byl jiný, než těch ostatních, vyslechne si další z mnoha stížností vychovatelek na to ďáblovo dítě, a mému kaprovi tak přibude dalších pár, už neviděných, jizev. (Nikdy jsem nebyla oblíbenec učitelek. Neměly mě rády. Ani jsem netušila proč a možná o to víc jsem měla potřebu pak „zlobit", abych je utvrdila v tom, že do pekla patřím.)

Máma si mě šla vyzvednout a já se pohledem obrázkům vyhýbala, abych na ně neupozorňovala. Aniž bych ale něco řekla, ukázala přesně na ten můj se slovy: „Ten je tvůj, viď?"

Žádná známka pohoršení. Žádné odsuzování kvůli bílým jizvám.

Tehdy jsem se za kapra styděla, protože vyčuhoval ze všech ostatních, které byly s nepohoršeným modrým pozadím jako přes kopírák. Ale každý, kdo kolem té nástěnky šel, se právě nad mým kaprem pozastavil, a taky poznal, kdo ho ze všech těch dětí musel namalovat.

Můj kapr byl sice jiný a nebyl podle zadaných předloh, ale o to víc si ho každý pak zapamatoval. Vyčuhoval z celého hejna díky svým bílým jizvám.

Mou dnešní zprávou je, že nevadí, když děláte věci jinak. Že to neznamená automaticky, že je děláte špatně. Pokud se nechcete držet zajetých kolejí a poslouchat na slovo to, co je podle ostatních takzvaně  „správně", o to víc jste cennější.

Kdyby se všichni drželi davu a plnili vše tak, jak se MÁ, pořád jsme ještě uvěznění v totalitních režimech.

Kdyby nebyli lidé, kteří překonají strach, nezachránilo by se tolik životů, nezměnilo by se tolik věcí a možná ještě pořád žereme hlínu.

Umělci, spisovatelé byli jiní a nedokázali ani poctivě dodržovat docházku ve škole. Teď se o nich učíme jako o největších perlách historie, a přitom tehdejším učitelům lezli pro svou jinakost na nervy.

Každý, kdo přišel s něčím novým, slýchal nejprve pouhé předsudky. Každého, kdo se nebál, chtěli ostatní ve vlastním strachu vykoupat a předem odsoudit.

Ano, můj článek začal příběhem o kaprovi a omalovánkách a možná to ve vás neevokuje podobnost s čímkoliv, co jsem vyjmenovala posléze... ALE pravdou je, že omalovánkou ve školce, protestem vůči nepráví a stáním si za svým... to může celé začít.

Právě tím se tvoří historie.

Měla jsem období, kdy jsem se pokoušela dělat věci tak, jak se mají, abych udělala radost těm, co moje JINAK nikdy nechápali a pošpiňovali...

... a jsem ve výsledku ráda, že jsem v tom nikdy nebyla dobrá.

Jsem ráda, že jsem od prvního momentu, co jsem byla schopna vůbec konat, šla proti zajetým kolejím. Jsem ráda, že mi moje JINAK nikdo za život nestihl kompletně potopit. Protože je to jeden z mých největších dárů, který jsem dostala.

Buďte vděční, za to kým jste, a nestyďte se, že něčím vystupujete z davu. Ti správní vás za to budou obdivovat, a ti další se vás pro to budou snažit sesadit, poněvadž oni se svých vlastních darů báli anebo se s nimi vůbec ani nenarodili.

Vaše, KM

DĚLAT VĚCI JINAK ANEB BÝT TÍM, KDO VYSTOUPÍ Z DAVU