ZAHOJIT SE JE NEJNÁROČNĚJŠÍ ŽIVOTNÍ ZKOUŠKA

    Cesta hojení bolí. Není jednoduchá. Je to vlastně jedna z nějtěžších věcí, kterou můžete zažít. Jednu chvíli vám už přijde, že to celý máte za sebou a že zvládnete všechno, a v tu další pak vzteky mlátíte do polštáře a snažíte se zjistit, kde je ta slavná harmonie a proč to krucinál pořád tak dlouho trvá... 

Shrnu vám tenhle problém tím absolutně nejjednodušším způsobem, jakým to jde... 

Všechno prostě nemůže bejt hned. 

Ani ten správnej tahák na test nevymrsknete během jedný vteřiny. Ani ten pravej výmluvnej monolog nesesmolíte během pár chvil. A stejně jako dlouho trvala ta vaše cesta prázdnoty a bloudění a přežívání a nechápání absolutně ničeho, stejně tak nekonečně dlouhý se bude zdát i to hojení. Je to kolotoč nepochopitelnejch emocí. Je to další horská dráha. Další šíleně rychlá jízda autem po silničním prostranství, co vypadá, že nikdy nezpomalí.

Proč se k tomuhle furt zatraceně vracím?

 

Proč je mi minulost v intruzivních myšlenkách furt sakra předhazovaná?

Já už nechci. Ne. Ne! 

Tohle už přece nejsem já. 

DOST! STOP! 

DO HAJZLU!

Tohle všechno je součástí procesu...

A jo, zdá se to stejně šedý a marný jako v těch momentech v minulosti, kdy vám cestu zastoupila palčivá bezvýchodnost. Akorát s tím rozdílem, že teď už máte větší odvahu. Akorát s tím rozdílem, že teď už se vám to opravdu jenom zdá. Teď už totiž rozumíte tomu, co chcete. Teď už se nehodláte jen tak vzdát. Teď už konečně zase víte, jak chutná radost, a chcete ji chutnat v plnejch douškách.

Vy, co se hojíte... Já vím, že už je toho moc. A vím, že už chcete plnohodnotnej klid a ne jenom ty zdající se manický epizody sem tam a pak zase nepochopitelnej propad... ALE držím se přesvědčení, že čím těžší ta cesta předtím pro vás byla, o to lepší a báječnější bude její závěr. A celá ta zkurvená spletitá překážková dráha a nekončící rozpálenej asfalt ve výsledku stály za to.

Bude to ještě bolestivý. Ještě se vám spoustukrát navrátí ty momenty, kdy jste přišly o svoji důstojnost, o svoje sebevědomí anebo o celej kus svojí jedinečný osobnosti. Ještě naplno nezmizej úzkostný stavy, noční můry a pocity beznaděje, ale najednou je bude o tolik snazší zvládat. S tou nově nabitou energií budou ty úseky kratší a kratší. Zničehonic zjistíte, že to všechno, co se stalo, bylo jenom součástí procesu. A že vaše sny už se plní teď. A že to fakt někam dokonce i vede a vy jste dál, než jste si do týhle chvíle mysleli.

Během cesty hojení ztratíte motivaci, budete to přepalovat a nebudou se vám někdy vůbec líbit výsledky. Na sebe samotný budete zbytečně tlačit znova a znova ve víře, že tak je to správně, ale hlavně je důležitý se taky na chvíli nadechnout a zastavit. Podívat se zpátky na to, co už jste nechali za sebou.

Cesta hojení je dlouhá. Trvá to dýl než tejden, dýl než měsíc. Opravdu. Pro každýho jinak a i já se furt ještě postupně hojím sama a po kouskách. A když vidím ten pokrok od minulýho roku, hned se cejtím o tolik líp. Občas se fakt jen zastavte a koukněte se už na ten obří úsek, co jste ušli. Jenom to vám dodá odvahu jít dál. 

Čím víc jizev jste za život totiž sesbírali, tím dýl to potrvá. Ale vaše vytrvalost, trpělivost, víra... to všechno se vám mnohonásobně vrátí nazpátek. Slibuju.

Je to celý dost šílený. Jsem někdo úplně jinej. Už mám víru. Mám představu o životě a sebejistotu. Mám zase svoje ambice. Zase se mi vrátila moje jiskra, kterou jsem tak dlouho hledala. A jo, pořád si ještě stěžuju, že nedělám dost. Že se to možná celý zase zhroutí. Ale pak mi nikdo nic znenadání řekne, aniž by věděl, co se mi mele v hlavě - Odpočíváš ty vůbec někdy? Nepřeháníš to trochu? Polev. Nemusíš na sebe tak tlačit. Dokázala si toho TOLIK.

A maj zatraceně pravdu.

Říkám vám to i já. Netlačte na sebe a zopakujte si ještě třikrát, že cesta hojení trvá a že to nebude hned a že je v pořádku mít propady během těch vzestupů. A taky se pochvalte za to, kam jste to až doteď dotáhli.

To nejhorší máte už za sebou. Někdo vám to holt říct musel. 

Možná si to ještě nemyslíte. Možná jste přesvědčení, že jste na tu cestu hojení ještě ani nepřišli a možná jste si právě po přečtení tohohle článku uvědomili - AHA. TAKŽE NA TO NEJDU ÚPLNĚ ŠPATNĚ.

Nejdete.

To nejhorší je za váma.

Už tehdy, kdy jste přijmuli fakt, že takhle to dál nejde a že chcete pro sebe samotný pozitivní východisko, už tehdy jste ochutnali část vítězství.

Jsem na vás pyšná.

Vaše, KM