ODPADLICKÁ PĚCHOTA: TŘINÁCTÁ KAPITOLA

ONLINE KNIHA NA POKRAČOVÁNÍ

„Karin, pojďte!" ozval se od kraje lesa Sir Ham a popoháněl nás hbitým máváním rukou. Všichni jsme s otráveným povzdechem vstali a vydali se k místu činu.

Sir Ham nám dával cestou zběžné pokyny, abychom si všichni navzájem pomáhali a spolupracovali, ale neztráceli při tom zároveň moc času dohadováním, jelikož mohlo jít v některých případech i o minuty.

Došli jsme k ovangkolu, kde naposledy Sir Ham pověsil část mojí kombinézy při paintballu a kde nebylo tolik stromů. Danteho tým ležel na zemi. Někdo hraně sténal, někdo se v bolestech svíjel a další byli nehybně naaranžovaní jak figurky v dámě.

„Nájezd Arabů. Většinu chlapů zranil výbuch granátu a rozmašírovaly je létající kusy z domu, skla nebo jsou postřelený ze zbraní, který nátlakem nevydržely," sdělil nám Sir Ham prostě a mávl rukou, abychom se rozutekli a někoho se ujali.

Chtěla jsem si naschvál vybrat Danteho, abych ho mohla nechat za mučivého doprovodu umřít, ale šlo tu o body, a tak jsem si klekla raději k Felixovi. Měl na sobě položenou kartičku informující, že má otevřenou zlomeninu dolních končetin.

Rozhlédla jsem se kolem, abych našla co nejrovnější klacky a mohla mu dát nohy do znehybněné polohy. Tyhle, lehce řečeno, prkotiny jsem ještě zvládala.

Po chvilce jsem objevila provizorní dlahy a přiložila je Felixovi k nohám.

„Myslím, že potřebuju dejchání z úst do úst," zašeptal přidušeně. 

Herec z něj rozhodně nikdy nebude. Jeho béčkový výkon jsem ocenila protočením očí, a on na mě místo toho lišácky mrkl.

„Radši nemluv," odpálkovala jsem ho stroze a Felix zklamaně svěsil hlavu zase k zemi. Svázala jsem mu dlahy tkaničkami od jeho bot a houkla na Sira Hama, že mám hotovo.

„Paráda, Karin. Běž dál!" popohnal mě, jak kdybychom opravdu byli ve válečném terénu. Vyskočila jsem na nohy a rozběhla se k Minovi, který vypadal na to, že má asi největší trable. Ignorovala jsem pulzující spánky, které mi znesnadňovaly aktivní přesun z bodu A do bodu B. Momentálně mi šlo jen a jen o výhru.

„Co má za zranění?" vyhrkla jsem na Mina, jakmile jsem dosedla k ležícímu vysokému tělu blonďáka. Tohohle kluka jsem taky ještě neznala.

„Prej mu to urvalo nohu pod kolenem a z šoku omdlívá," hlesl Min zastřeně, jako by si to tady po celou dobu živě představoval. Náhražka krve na noze blonďáka mu asi pro pocit nevolnosti stačila.

„Okay, zaškrtíme to. Sundej si triko!" nakázala jsem mu v rámci improvizace a Min si udiveně, ale poslušně, přetáhl vrchní díl oděvu přes hlavu.

„Jak se jmenuje?" ptala jsem se Mina dál, zatímco jsem zaškrcovala pomyslný pahýl.

„Rijk."

„Fajn. Tak teď musíš Rijka uklidňovat a držet při vědomí, ano?" diktovala jsem mu, jak malému klukovi, a Min přikyvoval v souhlasu a přetrvávajícím zaražení. Nevím, na co jsem si tu hrála. V životě jsem se do takových situací nedostala, ale měla jsem pocit, že jsem během pěti minut prošla úspěšně kurzem záchranáře.

„Karin, dobrá práce. Běž dál!" křičel na mě Sir Ham povzbudivě a já s hlasitým výdechem zase vstala.

„Kdo potřebuje pomoc?" křikla jsem na svůj tým a jako první se přihlásil Roy. Zanadávala jsem, protože ten měl na starosti právě Danteho.

„Někdo jinej?" zasténala jsem tiše a rozhodila rukama, ale Sir Ham mě opět popohnal, takže jsem neměla na výběr.

Doběhla jsem k Royovi a klekla si k tomu lidskému king kongovi, kterému bych nejradši místo první pomoci provedla amatérskou eutanazii.

„Zranění?" zeptala jsem se jen při pohledu na Danteho zakrvácené tričko na břiše.

„Má otevřenou ránu v břichu, zlomenou ruku, ale o tu jsem se už postaral, a nějaký zranění hlavy a musí se proto držet při vědomí, " sdělil mi Roy s povzdechem a Dante v reakci zabručel, aby se připomněl.

„Chcípnu tu dřív nudou, než z toho, že vykrvácím," zaprotestoval a já mu ucpala pusu dlaní.

„Zavři hubu, nebo tě dodělám!" sykla jsem, zatímco on cosi nesrozumitelného mumlal do mojí dlaně, a zaměřila se na jeho břicho. „Je na tý kartičce napsáno, že v tý ráně něco má?" ptala jsem se Roye netrpělivě dál a on zavrtěl hlavou. „Fajn. Stejně bychom to nemohli vyndat. Zhoršilo by to krvácení," ujišťovala jsem spíš samu sebe. Pak jsem se podívala na Royovo triko, který bylo příšerně propocené, a dotýkat jsem se té mokřiny rozhodně nechtěla. „Musíme to krvácení zastavit!" rozhodla jsem a svlékla si bez okolků to svoje. 

Sice jsem se tu nechtěla promenádovat ve své krajkové černé podprdě před bandou pérem myslících živočichů, ale neměla jsem jinou možnost. Navíc ráno už mě viděli pomalu v rouše Evině.

Stlačila jsem tričko na Danteho ráně a on to celé pozoroval s vykulenýma očima.

„Běž pomoc Andrému, Royi! Zvládnu to," nakázala jsem Irovi, ktery na mě čuměl, jak kdybych se totálně zcvokla. „Tos nikdy neviděl spodní prádlo? Běž!" křikla jsem už popuzeně a Roy s decentní omluvou odklopýtal k Andrému, který neúspěšně ošetřoval Leona.

„Máš mě držet při vědomí, Karin. Zatím si mě tu málem udusila a teď mi cpeš do ksichtu svoje kozy! Úplně to nepomáhá," protestoval zase Dante a já se na něj sladce usmála.

„No tak si nestěžuj, nebo ty dva kroky spojím a těma svejma kozama, tě zadusím, protože by tě rozhodně škoda nebylo!" Stlačila jsem mu břicho silněji a on se zakuckal. Usmívala jsem se při tom jak svatost sama, aby Sir Ham nezaregistroval, že se tu pokouším o nenápadnou vraždu druhého kapitána.

„Není to poprvý, co bych se ceckama dusil," ušklíbl se Dante následně a já dala oči v sloup. Zrovna tahle odpověď mě opravdu nepřekvapila.

„Jo, je mi to jasný. Viděla jsem tvoji promiskuitu v přímým přenosu," řekla jsem se stejně ironickou grimasou a přitlačila mu na břicho ještě intenzivněji. Dante v popudu zavrčel.

„Za tohle by ti měl Sir Ham strhnout body. Nemáš mě umučit, ale zachraňovat!" opakoval zlostně furt dokola to samý a rukou mě chytil za stehno, aby mě donutil z něj slézt. Já jsem ale vytrvale tlačila dál a zapojila celou váhu svého těla.

„Dělám to samý, co ty. Zachránila jsem tě z toho nejhoršího, ale chovám se k tobě furt jako k odpadu," zašeptala jsem mu těsně u obličeje a on mi jednou rukou sevřel stehno tak pevně, až jsem sykla. Nebyla jsem ale sto mu dlaň setřást pryč.

„Co to zas meleš, Marinellová?" nechápal, ale koukal mi pevně do očí. Celá tahle situace byla nanejvýš bizarní. Sklonila jsem se mu k uchu a jednou dlaní mu naschvál sjela po břiše níž, až to v něm trochu hrklo.

„Vím, že si mě z tý vody vytáhl ty, Flemingu. Byl si to ty, kdo mě zachránil, a abych si náhodou nemyslela, že to mělo něco znamenat, zachoval ses opět jako čůrák. Tak dělám to samý, Dante," zašeptala jsem a pak jsem se tiše zasmála. „Já si nenechám srát na hlavu. To už si zvládl pochopit. Za to, že si mě nenechal utopit, ti děkuju, ale neznamená to, že ti teď budu nějak projevovat vděk a chovat se k tobě, jako že seš něco víc, rozumíš mi?" špitala jsem dál a rukou mu spočínala na podbřišku. Cítila jsem, že je celý napnutý, ale díky tomuhle gestu jsem měla jistotu, že nic neudělá. Byl to přece jenom furt chlap.

„Ne, pokud něco nezvládám, tak je to porozumění tvý osoby," ucedil a pak tiše zaklel, když jsem s tichým smíchem nehty zakroužila na odhalené kůži kousek pod pupíkem. Prsty mi bolestivě zarýval do stehna a postoupil s nimi trochu výš v protiútoku.

„Dost možná se ti to ani nikdy nepovede, Dante," ujistila jsem ho a rukou mu zajela pod triko. Ignorovala jsem, že měl břicho pevný jako skála a dýchla mu na krk. Upřímně jsem netušila, co to do mě vjelo, ale bavilo mě to. Hrozně mě to bavilo.

„Co to vyvádíš, Karin?" zavrčel, ale spíš ve zmatení, než v protestu.

„Udržuju tě přece při vědomí, Flemingu," zašeptala jsem s tichým smíchem. Bylo k popukání sledovat, jak je najednou nesvůj, ale asi bych kecala, kdybych tvrdila, že je v tom sám. Jeho ruka na mým holým stehně rozhodně zapříčinila, že se mi stáhly svaly až do klína. Krucinál.

„To se ti teda daří," zachraptěl a zaklonil s výdechem hlavu. „Za tohle tě zabiju."

„Ale, Dante, já přece nic nedělám," šeptala jsem dál vrtíc hlavou, zatímco jsem mu jemně hladila břicho od shora až dolů. Možná jsem si to trochu užívala i pro to vyrýsované svalstvo, ale rozhodně jsem to na sobě nedávala znát. Aspoň doufám.

Zkontrolovala jsem Sira Hama, který právě instruoval Fabiána dostatečně daleko od nás. Využila jsem toho a vyhoupla se na Danteho. Dosedla jsem mu na podbřišek a on vyvalil oči v neskrývaném šoku.

„A teď mě dobře poslouchej, ty hajzle!" zasyčela jsem a zapřela jsem mu své ruce podél hlavy. Získal tím tak sice dokonalý výhled na můj hrudník, ale holt každý plán měl své mouchy. „Ještě jednou proti mně využiješ svoji větší fyzickou sílu a dám ti to pekelně sežrat. Opovaž se za mě ještě kdykoli rozhodovat, protože kdybys to udělal znova," odmlčela jsem se a sklonila se k němu natolik, až se špičky našich nosů dotkly. Dante mělce oddechoval, a kdyby to nebyl člověk, kterým opovrhuju, asi by to byla i docela vzrušující zkušenost. „tak tě připravím o možnost si ještě někdy v životě zapíchat, jasný?" zavrněla jsem spokojeně a vydechla mu do tváře. 

Koukal na mě s rozšířenými zorničkami a neměl se k reakci. Podívala jsem se na ostatní, ale naštěstí nám nikdo nevěnoval pozornost. 

„Jsem teď kousek od toho, abych ti rozdrtila koule, Dante, takže... je ti to jasný?" zopakovala jsem a malinko se zhoupla na důkaz, že to myslím vážně. Dante zahučel a kývl. „Fajn," řekla jsem spokojeně a slezla z něj.

„Máte hotovo?" zavolal v tu ránu na všechny Sir Ham a my všichni v souhlasu pokývali hlavou. Dante byl díky mně při vědomí, takže úkol splněn. „Dobře, tak..." Sira Hama přerušilo hlasité zahřmění. Všichni jsme se podívali na od rána šedé nebe a bylo jasné, že se zanedlouho rozprší. „Dnešek nám nepřeje. Všichni do základny, bude slejvák!" křikl po nás a my se začali sbírat ze země. 

Ohlídla jsem se s potutelným úsměvem na Danteho, který celý rudý namáhavě vstal. Stáhl si tričko přes krapet vyboulené kalhoty a nervózně se rozhlédl.

„Díky," řekla jsem jen a vzala si svůj vrchní díl oděvu, který drtil v ruce. Koukal na mě zlostně, ale já pohotově pokračovala v chůzi dál, zatímco jsem se oblékala.

Rozpršelo se jako blázen a zbytek cesty jsme museli běžet. Já moc nepospíchala, i když to vypadalo na pořádnou bouřku. Déšť byl totiž po těhlech parných dnech přesně to, co jsem potřebovala.

„Karin, přidej! Zvedá se vítr," popohnal mě Sir Ham a já pro jeho uspokojení otráveně zrychlila.

Celí promáčení jsme se všichni vecpali do haly a začali se otřepávat jak psi, když vylezou z vody na břeh. Venku se za moment strhnula obří průtrž, která prohýbala koruny stromů pomalu až k zemi.

„Je ti něco, Dante? Běžel si jak chromej," ozval se Felix a poškleboval se mu.

„Drž hubu, bolí mě noha!" odbyl ho ostře Dante a sedl si na schody. 

Propálil mě nenávistným pohledem a já v sobě držela návaly smíchu. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem mu svým menším divadýlkem způsobila stojáka.

„Všichni do jídelny! Dáme si nějakou hru vevnitř," rozkázal Sir Ham a hnal nás zase pryč od pár minutového odpočinku.

„Ale ale, nechtěl jste říct, veliteli, spíš aktivitu?" neodpustil si Felix s kousavým smíchem a Sir Ham mu dal pohlavek se slovy, ať se laskavě chová na svůj věk.

Rozesadili jsme se na povel kolem pódia, na který Sir Ham následně vystoupal. Cítila jsem se jak v nějakým kroužku anonymních akoholiků a jen čekala na podpůrná slova velitele, jak to můžeme úspěšně zvládnout, pokud budeme mít dostatek vůle.

„Zahrajeme si hru jménem Morální dilema," spustil okamžitě a já se ušklíbla.

„Tak to Dante hrát nemůže, páč ten má morálku nulovou,” neodpustila jsem si a on ke mně vyslal znechucenou grimasu.

„Ne že by tvoje morálka, Karin, byla nějak výborná.”

„Ale, Dante, to, že se nedržím morálních hodnot, co se týče tebe, neznamená, že je nedodržuju u ostatních," uculila jsem se na něj a vysloužila si akorát zdvihnutý prostředníček.

„Proboha, dejte, vy dva, pokoj! Víte, co? Změna plánu. Uvidíme, kdo je v morálce lepší! Pojďte sem! Oba!" rozsekl to Sir Ham a zvučně pískl do píšťalky. S Dantem jsme se nesouhlasně doploužili k němu. „Vy ostatní teď zapomeňte, že máte nějaký kapitány. Karin a Dante jsou teď jediní, kdo jsou v opozici, což pro ně zaručeně nebude problém," pronesl sarkasticky a my jsme si vyměnili mlčky pohledy. „Jako publikum se budete muset rozhodnout pro stranu, která argumentuje líp," mluvil ke zbytku pod pódiem a pak se otočil zase na nás. „Zadání je jednoduchý. Vy dva jste skončili na opuštěným ostrově po letecký havárii. Máte omezený zásoby a žádnej kontakt se zbytkem světa. Musíte spolupracovat a rozhodnout o prioritách a spravedlivým rozdělení zdrojů, abyste přežili a získali šanci na záchranu, takže-"

„S Karin na opuštěným ostrově? Sám? To, jakým způsobem jsem se do tak nešťastný situace dostal?" skočil mu do řeči Dante úsměsně a založil si ruce na prsou.

„A proč jsem já proboha nezahynula spolu s ostatníma po pádu letadla?" zasténala jsem na oplátku.

„TAKŽE," zahřměl znovu Sir Ham. „máte dvě podstatný zálěžitosti, u nichž se musíte rozhodnout. Rozdělení zásob vody a jídla, kterých máte omezeně, a následně, zda budete stavět svoje útočiště, nebo první hledat pomoc. Dejte se do toho! Chci vidět, jak se shodnete. Jak si MORÁLNĚ povedete!" Tleskl Sir Ham a já v překvapení zamrkala. 

Dante vypadal taky docela zaskočeně. Očividně jsme Sira Hama nasrali více než obvykle, když si vybral pro tuhle aktivitu speciálně nás dva. To je jako kdyby hodil do jedné klece dvě nakažené šelmy vzteklinou.

„Co to je za nesmysl?" šeptl si pro sebe Dante a promnul si bradu.

„No tak já klidně začnu. Zásob máme omezeně, takže zatím budeme prostě šetřit a vydáme se hledat zdroj vody. Při hledání vody budeme zároveň hledat pomoc a něco k jídlu určitě taky najdeme. Na obydlí bych se zatím vykašlala, protože to nám automaticky bere naděje na to, že se z toho co nejdřív dostanem," řekla jsem jednoduše a pokrčila rameny. 

Kluci pod pódiem na srozuměnou kývali a při pohledu na Danteho jsem zjistila, že se mnou nejspíš i on kupodivu souhlasí.

„Fajn, nemůžu uvěřit tomu, že to říkám, ale máš pravdu. Akorát musíš počítat s tím, že hledání pomoci a podobně zabere zatraceně dlouho, a do tý doby se může setmět. Takže bych navrhoval, abychom se rozdělili. Ty postavíš náš azyl a já půjdu hledat pomoc a zásoby!" přidal se do argumentace a samozřejmě byl ihned v opozici.

„Jasně, to je výborný. Tebe, když vyšlu pro záchranu, tak budu čekat několik let a do tý doby zhebnu. Ne! Pro pomoc půjdu já a ty budeš hezky tvořit domeček!" protestovala jsem s rukama zalomenýma na hrudi. Jeho arogance mi zvedala mandle.

„Cože? Domeček? Kdo kdy viděl, aby ženská šla lovit a chlap se staral o obydlí? Ani hovno! Zachraňovat jdu já! Ty bys na mě poslala nějakej místní kmen, aby mě obětovali!" prskl popuzeně.

„Jo, to bych nejspíš udělala, SEXISTO!" usmála jsem se a závěr věty neopomněla zdůraznit.

„Do tý doby tě stihnu zabít a sníst já sám. Aspoň se mi rozšíří zásoby, ty-"

„Dost! Půjdete oba podle Karinina plánu, kriste pane!" vložil se do toho opět Sir Ham. „Jde tu o MORÁLNÍ dilema. A vy už byste se obětovávali a požírali navzájem!" rozkřičel se. „Takže jste v pralese, uprostřed lesa a cestu vám zastoupí někdo z toho vašeho slavnýho kmene, co jste si už stihli vyfantazírovat. Má oštěp a kouká na vás beze slova. Co uděláte, hm?"

„Hodím mu Karin a zdrhnu," odvětil jednoduše Dante a kluci se rozchechtali. Sir Ham si povzdechl. Musel vědět, že tohle od začátku nemělo cenu.

„A já se mu rukama, nohama budu snažit vysvětlit, že se radši nechám obětovat, než zůstávat s tebou o samotě!" ucedila jsem a myslím, že v ten moment to už Sir Ham kompletně vzdal, poněvadž si sedl na prázdnou židli vedle hloučku a jen nepřítomně zíral před sebe.

„Výborný, tak tos nám oběma zajistila rychlou smrt. Supr, Karin. Nádherně si to naplánovala jako vždycky!" Zatleskal Dante teatrálně a já protočila očima. Kluci nás napjatě sledovali, jak kdybychom byli nějaká slavná turecká telenovela.

„Udělala jsem ti laskavost. Sám si říkal, že se mnou nechceš nikde ztroskotat! Tak seš mrtvej. Vesmír tě vyslyšel!"

„Paráda. Tak už se můžu jenom modlit, abych neskončil ve stejným místě v nebi jako ty!"

„Ty a v nebi? Dovol, abych se zasmála. To bys musel v očistci strávit mnohem dýl než samotnej Herodes!"

„Za to tobě zaručuju, že ty poletíš nahned do pekla! To mi věř. Už tam na tebe čekaj s tvým soukromým kotlem, Marinellová!"

„Budu mít vlastní kotel? No tak to je skvělý. To už se tam dokonce i těším, Flemingu!"

„DOST, VY PITOMCI!" zaburácel Sir Ham a bylo jasné, že je zle. „Tohle už přestává všechno! Dneska jsem si myslel, že už to s váma konečně bude normální, ale ne! Vy si nedáte pokoj a pořád se chováte jako zkurvený haranti! Takže to uděláme úplně jednoduše," vychrlil ze sebe bez dechu a prudce vstal. „z kuchyně si vezměte kýbly, hadry a jdete mejt hajzly! Poněvadž já už na vás opravdu, ale opravdu, nemám nervy!" řval celý rudý a já nahlas vydechla, protože mě jeho náhlé vzplanutí vylekalo.

Dante zanadával, ale nebyla jiná možnost než následovat velitelovy pokyny.

ODPADLICKÁ PĚCHOTA: TŘINÁCTÁ KAPITOLA

DALŠÍ ČÁST