Nebát se bát: Otevři strachu dveře a pozvi ho dál

DARKARY: PODPŮRNÝ DENÍK PŘI CESTĚ PEKLEM

Mám pro vás další poslání. 

Asi mi vážně muselo trvat celé dva týdny, aby se stalo opět desítky věcí, které mi pak tu myšlenku zformulují dohromady. Sice se pak fackuju, že to nedokážu všechno sepsat hned, ale ono, když se stane těch věcí víc, přeci jen si to lépe utřídíte v hlavě a pak se ta myšlenka do paměti obtiskne snadněji.

Pozorovala jsem lidi, pozorovala jsem i sebe a zjistila jsem, kolik se toho ve mně i kolem mě vlastně změnilo. Kolik pochyb jsem vkládala do lidí jen na základě toho, že jsem se pořád nesmířila s tím, jak moc už jsem jiným člověkem.

Mým posláním je, že se můžete přestat konečně bát. 

Možná nevypadám jako totální srábek a vrhnu se i po hlavě do věcí, před kterými ostatní zdrhají a vrtí nade mnou pak obdivně hlavou… ALE DOKÁŽU SE BÁT NESKUTEČNĚ. Jen to nikdy nepřiznám.

A možná právě ten strach to přiznat je tím největším strachem uvnitř nás... 

Když pak konfrontuju samu sebe s tím, že se bojím, potupně si dřepnu sama před sebou a slzím, že mám strach, najednou jak kdyby ten rámus bázlivosti utichl. Najednou už to mám černé na bílém a nemusím se před tou myšlenkou CO KDYŽ JSEM VLASTNĚ DĚSNÝ SRAB? schovávat.

Je lidské se bát. Je normální se bát. Ať už se bojíte čehokoliv. I když teď nemám na mysli přímo tmu, výšky a pavouky, tak i to může být součástí.

Já se vždycky bála, že mě čas přeroste a já nedokážu to všechno, co chci dokázat. Bála jsem se vložit svou důvěru do lidí okolo, anebo i do těch vyšších sil, které by mě na moment zbavily mojí sebekontroly. Bála jsem se otevřít a ukázat lidem, kdo ve skutečnosti jsem a na co myslím a že pod mou tvrdou maskou nezávislé drsňačky, která si z ničeho nic nedělá, je vlastně velký romantik v malým těle, co si dělá až moc, co všechno cítí až moc a který se sem tam bojí až příliš, že ho vlastní strach ochromí.

A přesto v sobě už žádného sraba nevidím a ani vy byste neměli. Tehdy, kdy si nahlas přiznáte, že vám něco nahání strach a že možná nejste těmi nejstatečnějšími na světě, je to jako kdybyste ze sebe vyňali svoje vnitřní dítě a pochovali ho konečně v náručí. 

Ve výsledku se tomu strachu pak postavit, udělat to i přesto, že si nejste úplně jistí a neodpovídá to vašim běžným standardům, vede k vyústěním ještě daleko lepším, než jste mohli čekat. A ti praví vaše strachy budou chtít slyšet.

Nakonec je to jen úzkost, která vás stahuje pryč. 

Strach dokáže přerůst do ohromných rozměrů a nadělat pořádný bordel a vyprodukovat takové scenérie, které se nikdy neodehrají.

Bála jsem se mluvit před lidmi i přesto, že vím, co jim chci říct a i přesto, že bych mluvila o tom, co mě baví. Bála jsem se na základě událostí v minulosti, kdy mě vlastní hrdlo nesčetněkrát zradilo. Bála jsem se tolik, že už jsem to chtěla vzdát. A pak stačil jeden krok k tomu, abych uchopila mikrofon, nadechla se a všechny strachy šly stranou.

Proč? Protože už nejsem tím stejným bázlivým člověkem.

Správní lidé vás chtějí slyšet a chtějí vám naslouchat a nebudou vás shazovat. Pořád si v sobě udržuju niterný pocit, který se po částech samozřejmě už odlamuje, že mě chtějí potopit i ti, které mám nejvíc ráda a kteří mají rádi mě. 

A SVĚTE DIV SE! Nechtějí. A SVĚTE DIV SE! Mám mě rádo více lidí, než bych kdy dokázala sama odhadnout.

Máte to stejně. Ani netušíte, kolik lidí vás chce třeba milovat, ale vy je nikdy nevpustíte dovnitř, protože se ani neodvážíte doufat. Ani netušíte, kolika lidem jste pomohli, kolik lidí o vás krásně mluví a kolik lidí s vámi chce trávit čas, ale vás třeba ani nenapadnou.

Celé je to jenom o tom, umožnit sám sobě se všemu tomuhle otevřít. 

Důvěřovat si v tom, že si zasloužíte všechnu tu pozornost a lásku a docenění, o kterých třeba před tím, než jdete spát, sníte.

Celé je to jenom o tom dotáhnout svoje sny do konce. 

Dotáhnout ta vyřčená přání a manifestace do úplného závěru. A někdy k tomu stačí jen otevřít dveře tam uvnitř sebe a dovolit jim vstoupit. Možná si je jen blokujete sami tím, že se bojíte, že nevěříte, že čekají na prahu, aby mohly dovnitř.

Není se, čeho bát. Většinou ten strach, který cítíte je jen dokrmován vašimi pochybami, nedůvěrou, vaším negativním myšlením, a kdybyste ho ze sebe vytáhli, zjistili byste, že je vlastně docela malý a vešel by se v pohodě do dlaně.

Tak se nebojte. Ono to všechno přeci jen dobře dopadne.

Vaše, KM

Nebát se bát: Otevři strachu dveře a pozvi ho dál