ODPADLICKÁ PĚCHOTA: DVACÁTÁ TŘETÍ KAPITOLA

 ONLINE KNIHA NA POKRAČOVÁNÍ

Naše obvyklá soutěživost nás dostala do fáze, kdy bylo v láhvi tequily po dně. Dante se zapíral rukama za sebou a já byla zády opřená o jeho rameno.

Vyzumkli jsme i půlku flašky s normální vodou a celou dobu jsme jenom nadávali na naše týmy a Sira Hama. Samozřejmě s dávkou humoru a optimismu, protože navzdory podmínkám jsme k nim vázali minimální nenávist.

„Né, Sir Ham je skvělej. Vždycky to s náma myslí přece dobře, i když se tváří jak bručoun," ospravedlňovala jsem ho a zněla při tom, jak kdyby příchozí hlasovka spadla do vody.

Ztmavlé nebe mi kroužilo nad hlavou a naznačovalo, že už se blížíme do pozdních hodin. A taky do finálního stavu přepití. Čí to byl nápad ožrat se po celým dni skoro nejezení a ve vedru? 

Vlhký vzduch v džungli se mísil s mým teplým dechem a já se netěšila na fázi, kdy kvůli nespavosti budu čučet do černé tmy a pokoušet se v úzkostech usnout. Neměla jsem ráda ty momenty, kdy všichni kromě mě spí. Moje mysl dostávala převahu a produkovala jen negativní scénáře. A já byla vždycky moc velký bojovník na to, abych se o tom dokázala někomu svěřit.

„Jo, mám toho starýho mrzouta rád," přidal se i Dante a já zaklonila hlavu a ještě víc se na něj položila. 

Dívala jsem se na hvězdy, co pronikaly skrz koruny stromů, a bylo mi příjemně. Tenhle stav jsem chtěla cítit napořád. Byl bezstarostný. Svobodný. Bez hranic. V něm jediném prosvítala malá naděje, že svůj smysl najdu.

Dante se malinko napnul. Byli jsme si blíž, než kdy jindy, ale nijak mě to nezaráželo. Momentálně bylo všechno díky mexickému lektvaru nepodstatné a prahy soudnosti jsme ponechali na dně skla. Dokonce i zanedbatelnou okolnost, že jsme ve skutečnosti rivalové.

Jednoduše jsem byla moc opilá na to, abych zvažovala dobrá či špatná rozhodnutí. Byla jsem v noci v dusném pralese v pyžamu. Po tomhle už nemohlo být nic bizarnější.

„Ale zdá se mi smutnej. Proč tohle celý vlastně dělá? Je furt tak sám," blábolila jsem s pohledem upřeným nahoru a v hlavě se mi promítl obraz našeho velitele.

„Dělá to právě proto, aby sám nebyl. To, že se stará o bandu nevyrovnanejch kreténů, mu aspoň tolik nepřípomíná fakt, že na něj doma nikdo nečeká. Žena ho podváděla, když byl ještě v armádě, jeho dcera byla mezi tím vším, a pak ji našel podřezanou ve vaně." 

Zpozorněla jsem a prudce se na Danteho obrátila. S bušícím srdcem jsem sledovala jeho mimiku ve tváři a snažila se z ní vyčíst, jestli mi nekecá. Tvářil se ale lítostivě a vrtěl hlavou.

„Cože?"

„Jo. Nikdo kromě mě a Moa to neví." 

Nahrnuly se mi slzy okamžitě do očí, když se mi celá ta pomyslná událost přehrála před očima. Sir Ham. Autorita sama, ale přesto zatraceně férový chlap, vbíhá do koupelny a nachází svou dceru ve vodě plné krve.

Tohle zjištění mě zasáhlo stokrát víc, než Dante tušil, protože já sama věděla, jaké je to vidět na vlastní oči mrtvoly svých blízkých.

Hlavu mi okamžitě zaplnily plameny, náš zčernalý barák, tři těla v pytlích a všechny ty otázky kolem, co ten nenadálý požár vlastně způsobilo.

Zavřela jsem oči a oddálila vzpomínky zase do koutu mysli. Teď nebyl správný čas na to se v nich opakovaně hrabat.

„Proto se k tobě chová víc shovívavě, než ke komukoli tady. Ne proto, že by si byla jenom ženská. Ale proto, že ví, kam nepozornost může dojít. Když ses nevynořila v tom bazénu," Dante se odmlčel a podíval se na mě pohledem, který jsem u něj ještě neznala. Byl plný emocí a empatie, která se neočekávaně vydrala zpoza té masky, kterou si tak rád nasazoval. „věděl jsem, že tě musím zachránit, nejen kvůli svejm důvodům, ale taky proto, že bych nedokázal čelit Hamově sebezničení. To, že by znova absolvoval trauma, kterým si prošel, když ztratil svoji dceru..." Dante si navlhčil rty a nechal větu vyplynout do ztracena.

Já polevila všechny svaly v těle. Už jsem brečela. Tahle nečekaná zpráva mě srazila do kolen a dolehly na mě veškeré události posledních týdnů, které alkohol jen podpořil.

„To bych si neodpustila," zašeptala jsem jen a Dante mě chytl za ruku. Stiskl ji, jako by mě snad chlácholil.

On. Dante Fleming. Člověk, co mi permanentně bořil představu o diplomatickém jednání. Člověk, s kterým jsem drhla hajzly za trest a byla vyslána do divočiny přežívat, protože našich rozepří měla celá pěchota plné zuby. Ten mě teď držel konejšivě za ruku.

„Neměl jsem se k tobě asi chovat tak tvrdě, ale tohle je ta moje spravedlnost. Musel jsem tě vyděsit natolik, aby tě ani nenapadlo ničit samu sebe ještě víc. Protože... by to poznamenalo víc lidí, než si myslíš." Sevřela jsem Danteho ruku a vyslala k němu tiché díky. 

Bylo to zvláštní. Najednou jsem k němu necítila žádný odpor. I Dante vypadal víc zranitelně, než kdykoli předtím. Možná za to mohly jen ty promile, ale taky to mohl být konečně ten moment, na který Sir Ham celou tu dobu čekal. Ten, kvůli němuž nás vyhodil uprostřed savany.

Dante svým velkým palcem přejel po mých gumičkách na zápěstích a já ho odevzdaně nechala. Sklopila jsem oči, aby na mně nebylo vidět to ponížení, když je odrhnul a odhalil moje bohaté jizvy od cigaret a žiletek. 

Odvrátila jsem s brekem zrak a on se ještě blíž přisunul.

„Nebreč, Karin. Došlo mi to už dřív," zašeptal něžně a vzal mě za bradu, abych se na něj podívala. 

Nechtěla jsem vypadat slabě. Nechtěla jsem vypadat jako ta holka, co se sebepoškozovala, protože se nikdy neodvážila říct si o pomoc. Ale v jeho očích bylo pochopení. Ne odpor. Ne souzení. Jen všechno to, co jsem u něj doteď příliš neznala. 

„Seš přece do prdele Karin Marinellová, ne? Ta, co se nesere ani s arogantním narcistickým čůrákem jako jsem já. Tohle tě nedefinuje!" Ukázal na moje jizvy a pak mi z obou rukou gumičky strhnul. Hrklo ve mně, ale on jen pohotově zabalil moje malé dlaně do svých a hladil mě palci po jizvách dál.

Tohle byla Danteho verze darovaná jenom mně. A mohla kdykoli zmizet. Možná jsem se přehřála a zlila až moc, ale neváhala jsem.

Vyskočila jsem mu na klín a objala ho. Natiskla jsem se na něj a on si mě pažemi okamžitě přitáhl ještě těsněji. Zapletení do sebe jsme čerpali přesně to objetí, který jsme nejspíš potřebovali celou dobu oba dva. I když jsme asi ani jeden nečekali, že jsme ho vyžadovali zrovna od svého největšího soka.

Cítila jsem jeho srdce, jak zběsile naráží do hrudníku, a ladí s rytmy toho mého. A taky vůni zbytků chladivého šampónu a teplé kůže.

„Jsi víc než jen arogantní narcistickej čurák, Dante Flemingu," zašeptala jsem a hladila ho po vlasech s obličejem zabořeným do žlábku mezi jeho krkem a ramenem. „jen abys věděl," vydechla jsem a on v reakci s námahou taky.

Najednou mi docházelo, že mu sedím na vyboulených boxerkách a že naše trupy odděluje jen látka mého trička. Napětí začalo pomalu stoupat.

Přesto jsme se nehýbali a jen se na sebe dál tiskli jak unavená koťata. Stačilo to, i když uvnitř mě to momentálně burácelo a pulzovalo mi v klíně, div jsem se nezačala vrtět.

Přisunula jsem se blíž s naivní představou, že to pomůže a moje nadržená stránka zase odejde, ale jakmile jsem se pánví pohla, Dante žádostivě zamručel. Zvedla jsem hlavu, abych se mu podívala do tváře.

Přerývaně jsem dýchala a on mi se stejně nestálým dechem pohled opětoval. Ruce mu spočinuly nízko na mém pasu a já polkla.

„Když vezmeme v uvážení, že jsme na mol..." začala jsem a moje nitro v tom okamžení začalo křičet: CO TO PROBOHA MELEŠ, KARIN?!

„Mhm," vydral ze sebe a podíval se v tu ránu na moje rty a pak zase na mě.

„A vzhledem k tomu, že můžeme každou chvíli chcípnout v týhle divočině..." pokračovala jsem neurčitě a malinko se nadzvedla. Dante mě okamžitě přirazil zpátky k sobě a na další moje řeči nečekal. 

Překonal tu titěrnou vzdálenost a políbil mě.

V moment, kdy to udělal, jako by moje tělo přesně vědělo, co má dělat. Jako by na to čekalo celé ty týdny tady a možná i celé ty roky před tím, kdy jsem Danteho ještě neznala. Znělo to šíleně vzhledem k naší neveselé minulosti, ale teď a tady to dávalo smysl. Líbat ho mi dávalo smysl, i když by moje střízlivá verze nejspíš nikdy nesouhlasila.

Zhoupla jsem se znovu a vyšla mu vstříc svými rty. Líbali jsme se tak horlivě, jako bychom to spolu praktikovali každý den. Chutnal po tequile a rybině a ta kombinace byla kupodivu příjemná.

Tak tohle byla teda líbačka. Oproti těm, které jsem za život zažila, byl tohle rapidní rozdíl. Žádné ve mně nevyvolaly takový plamen a mravenčení. Cítila jsem se jak při scéně ze Zápisníku jedné lásky, kdy Noah popadl Allie přímo na molu.

Dante mi sjel rukama na zadek, silně ho sevřel a já mu zasténala do úst a zhoupla se ještě jednou. Jeho boule mi pod rozkročenýma nohama rostla víc a víc.

„Kurva, to byl skvělej zvuk," vydechl mi do úst a sjel mi rty na krk. Zalkla jsem se, když mě začal líbat tam, a já se dál prohýbáním celého těla třela o jeho plné boxerky.

Tohle všechno udělal alkohol! Sveďme to na něj!

„Dante," vyšlo ze mě toužebně, když mi začal sát kůži na krku, zatímco mi skoro drtil zadek rukama. Tlačil mě ještě intenzivněji na sebe a já mu zarývala nehty do zad.

„Pokračuj takhle ještě dál, Karin, a udělám přesně to, za co bys mně ve střízlivosti nakopala do koulí," zašeptal mi do ucha varovně a já sjela na jeho krk a začala mu polibky oplácet. Jeho slastné chrčení ozývající se z hrdla mi svíralo svaly v podbřišku.

„A co přesně?" zeptala jsem naschvál provokativně, zatímco jsem mu obsypávala celou čelist.

„Strhám z tebe to debilní pyžamo, rozkročím ti nohy a vylízám tě," sdělil mi hlubokým tónem a pode mnou se propadlo poslední prkno sebekontroly. Ježiši kriste, tohle mi nikdo nikdy v životě neřekl! 

„Pak ze sebe stáhnu trenky a ošukám tě přímo tady." Zasténala jsem a znova se na něj pánví natlačila. Dante zavrčel. Očividně nad námi oficiálně zvítězila tequila. 

„Nejdřív bych si tě zkusil na zádech, abych poznal, jaký tempo ti vyhovuje," pokračoval a já mu celá rudá bořila tvář do holé kůže. „a pak bych si tě převrátil, chytl pod krkem a šukal tě tvrdě zezadu, protože mi je jasný, že to by se ti líbilo nejvíc." 

Znovu mě začal líbat a mně se zezdola ozvaly další výboje žádostivosti. Byla jsem tak mokrá, že to musel cítit i on.

Jak jsme se do týhle fáze vlastně kurva dostali? Ještě před chvílí jsem litovala Sira Hama! Ještě před chvílí jsem Dantemu nadávala za jeho sexicismus!

Protože jo. Měl pravdu. Asi by se mi to líbilo. Ale byl tu malý problém. Ještě nikdy jsem sex neměla. Takže by to nejspíš tak žhavé na poprvé úplně nebylo. Měla jsem sice masochistické sklony, ale nemohla jsem do sebe hned při odpanění nechat bušit o sto šest. 

A i když mi v jeho klíně bylo zatraceně dobře a i když mi bylo vlastně docela i jedno, že se tu třu o ptáka Danteho Fleminga, jemuž jsem ho většinu času chtěla spíš utrhnout, teď rozhodně nebyl ten správný čas na šukání. V džungli, po dni chození, kdy jsem se rozhodně necítila být smyslnou ženou, a po vysáté flašce chlastu. Teď opravdu ne.

„Musím čůrat!" zvolala jsem v panice, když mi zajel pod tričko na holá záda a vyskočila jsem zbrkle na nohy. 

Dante na mě jen udiveně koukal ze země, s tvrdým pérem rýsujícím se dokonale přes látku boxerek. Jasně, že byl velkej úplně všude!

Musela jsem urychleně zmizet.

„Teď?" hlesl nechápavě a poposedl si.

„Hned jsem zpátky. Zůstaň!" nakázala jsem mu jak psovi a okamžitě vystartovala kamsi mezi chomáč stromů a keřů.

Pane bože. Pane bože. Pane bože! Karin Marinellová, tohle je teda pořádnej průser!

ODPADLICKÁ PĚCHOTA: DVACÁTÁ TŘETÍ KAPITOLA

DALŠÍ ČÁST