POZOR! POZOR!

E-BOOK: PRVNÍ DÍL SÉRIE PODPŮRNÝCH DENÍKŮ!

DARKARY; Podpůrný deník při cestě peklem (1. DÍL) KUP SI PRVNÍ E-BOOK! Rok se s rokem sešel a já odrostla i od tohohle blogu. Od psaní jako takového samozřejmě ne. Myslím, že to snad ani není možný...  Možná už moje etapa blogování zkrátka skončila. Stejně jako jsem ji opustila tehdy v mých sedmnácti, nebo kdy to bylo... Posunula jsem tedy to své motivování, vypisování, ty svoje filozofický a podpůrný rozpravy o další kus dál. Teď už budou články, týdenní poslání a spoustu dalšího vycházet jen skrze elektronické knížky/časopisy... Zatím je to jen první díl se symbolickou cenou 111 Kč. Druhý díl bude brzy. A ty další a další? V těch bude i to, co ještě neznáte.  Docela dost jsem zápasila s tím, jak se k blogu vrátit, když teď mluvím k lidem zejména skrze videa. Nechtěla jsem, aby zanikl, protože tu bylo tolik hodnotných věcí řečeno, a pravdou je, že mě i dost zachraňoval. Zejména loni, kdy jsem na něj psala nejvíce. Ale občas je potřeba se smířit s tím, že nějaká etapa skončil...

SEŠLA JSEM SE NA KAFI SE SVÝM MLADŠÍM JÁ

DARKARY: PODPŮRNÝ DENÍK PŘI CESTĚ PEKLEM

sešla jsem se na kafi se svým mladším já...

smrděla jak peklo

byla sjetá

a kafe vůbec nechtěla

 

z rudých očí jí teklo...

snad slzy

nebo únava


černý stíny jak dva splíny

výraz

jak kdyby chystala se poprava

 

já si dala latté...

ona že by radši vodku

co spláchla by pak braníkem...


bylo chvíli po deváté

a čas nebyl lživým milníkem

po deváté dáno...

 

drmolila do prázdna

že prý cestou lano potkala

co se nabídlo ji oběsit 

a ona že ho odmítla

slova rázná

prý jí ještě není dáno

svou shnilou duši potěšit...

 

na sobě jen volný hadry

snad o pět čísel větší

a taky šátek kolem hlavy


díry v šatech

a díry v ní

a slova o tolik menší

než ty mý

už prý nebude to nikdy lepší

už všechno je teď v pařátech...

 

jen jsem poslouchala

hlavou pokývala

na srozuměnou úsměv věnovala

stejně by mě nevnímala 

 

pila jsem jen to svý kafe

v útlým topu

v nových džínách

a těšila se na svůj den

a i na ty co přijdou po něm


zanechala jsem v ní však stopu

to vím

už při brzkých vteřinách


první věta

co mi řekla

co protrhla prázdno

byla totiž:

 

já myslela

že nepřijdeš

že nežiješ už dávno

 

Darkary, Motivační blog, Báseň, Poezie, Motivace, Vývoj
SEŠLA JSEM SE NA KAFI SE SVÝM MLADŠÍM JÁ

 

Komentáře