NAPOSLEDY PŘIDÁNO

ODPADLICKÁ PĚCHOTA: TŘICÁTÁ PÁTÁ KAPITOLA

ONLINE KNIHA NA POKRAČOVÁNÍ Na displeji telefonu mi blikalo teprve šest hodin ráno a budovou se už táhl nepříjemný zvuk píšťalek. Počkat! Píšťalek? Zmateně jsem zbystřila. No fakt! Pískali nejméně tři lidi. Okamžitě jsem se začala hrabat z postele a v pyžamu a rozvázaných kanadách sprintovala dolů. Ze schodů se valila celá pěchota a nahlas nadávala. Sir Ham a jeho garnizón stál ve vstupních dveřích budovy a v přísné lajně každý jeden z nich pískal, co nejhlasitěji to šlo. Můj rozespalý mozek se bolestivě otřásal. Vyměnila jsem si s Dantem roztěkaný pohled a on pokrčil rameny na znamení, že taky netuší, co se tu děje.  Henry dal píšťalku z pusy a očima projel nashromážděný dav na chodbě. Ostatní také přestali hvízdat. Charlie ještě dobíhal a chudák na posledním schodu v pantoflích uklouzl a povalil při tom Jonase. Dante jim pomohl se rychle sesbírat a pak jsme se všichni zaměřili na naše slavné generály. Asi minutu byli ticho a koukali na nás tak přísně, až jsem n...

SEŠLA JSEM SE NA KAFI SE SVÝM MLADŠÍM JÁ

DARKARY: PODPŮRNÝ DENÍK PŘI CESTĚ PEKLEM

sešla jsem se na kafi se svým mladším já...

smrděla jak peklo

byla sjetá

a kafe vůbec nechtěla

 

z rudých očí jí teklo...

snad slzy

nebo únava


černý stíny jak dva splíny

výraz

jak kdyby chystala se poprava

 

já si dala latté...

ona že by radši vodku

co spláchla by pak braníkem...


bylo chvíli po deváté

a čas nebyl lživým milníkem

po deváté dáno...

 

drmolila do prázdna

že prý cestou lano potkala

co se nabídlo ji oběsit 

a ona že ho odmítla

slova rázná

prý jí ještě není dáno

svou shnilou duši potěšit...

 

na sobě jen volný hadry

snad o pět čísel větší

a taky šátek kolem hlavy


díry v šatech

a díry v ní

a slova o tolik menší

než ty mý

už prý nebude to nikdy lepší

už všechno je teď v pařátech...

 

jen jsem poslouchala

hlavou pokývala

na srozuměnou úsměv věnovala

stejně by mě nevnímala 

 

pila jsem jen to svý kafe

v útlým topu

v nových džínách

a těšila se na svůj den

a i na ty co přijdou po něm


zanechala jsem v ní však stopu

to vím

už při brzkých vteřinách


první věta

co mi řekla

co protrhla prázdno

byla totiž:

 

já myslela

že nepřijdeš

že nežiješ už dávno

 

Darkary, Motivační blog, Báseň, Poezie, Motivace, Vývoj
SEŠLA JSEM SE NA KAFI SE SVÝM MLADŠÍM JÁ

 

Komentáře