NAPOSLEDY PŘIDÁNO

Nech je.

Nech je. Nech je, ať si pamatujou verze tebe, s kterými ty se už neznáš a který se účastnily vlastního pohřbu. Nech je, ať zůstávají v časech, který už jsou dávno za tebou a ke kterým se dál nepotřebuješ vracet. Nech je vyprávět příběhy, který si napsali podle sebe a piš ten svůj. Na něm jediným záleží. Nech je, ať si tě vnímají podle vlastních potřeb; třeba je to jejich pomocná hůl, na jejich vlastní cestě. Neobhajuj svou skutečnost těm, kteří ji nechtějí vidět a prezentuj ji hrdě sám kvůli sobě. Nech je odejít.  A nech je za sebou.  Protože za tebou byly vždycky. Nech je.

Aby tě už nikdo nemohl utrhnout

kdybys byla květinou

namalovala bych tě bíle

se zelenou travinou


tak

jak to máš ráda

a jak se vlastně nevidíš

 

jako konvalinku vonnou

přenesla bych tě na kus plátna

aby tě už nikdo

nemohl utrhnout

a nevzal si z tebe

kvítka nevratná

 

malovala bych tě víc

aby tě svět spatřil

abys viděla i ty

že jsi touhle bylinou

a že ti štětce vyjdou vstříc

 

na mém plátně

byla bys sama

volná od všech plevelů

od dalších rostlin

co braly by ti půdu

nebo střípky živin

 

tak až se takhle uvidíš

jako konvalinka vonná

pak ti nechám celý prostor

na hadrovém papíru

aby se jej nikdo

už nepokoušel krást


a ty sis kvetla sama

tiše

a v míru


Darkary, Podpůrný deník při cestě peklem, poezie, báseň, básně, konvalinka
Aby tě už nikdo nemohl utrhnout


Komentáře